Fotoreportáž

Vpravdě letní nedělní poledne nás popohnalo do mírného stoupáku pod Karlštejnem, kde jsme se sešli na reportáž z akce -  královský průvod. Nebylo nás moc a u hotelu Karlštejn jsme se shodli, že nejrozumnější bude začít osvěžujícím nápojem z ledové tříště. Protější krámek Absintherie nabízel absint v mnoha obměnách, ale my jsme si nakonec dali jen kaktusovou tříšť. Císař a král měl na Karlštejn dorazit až navečer a tak jsme měli spoustu času na korzování v podhradí.
Hrad původně nesl jméno Budňany podle vesničky, která se tady nacházela a dodnes si místní její název rádi dají i na svůj malebný domek jako z pohádky.

Velice zajímavá a poučná aktivita se vzedmula poté, co bylo ochrankou před londýnskou radnicí zabráněno fotografovi vyfotit veřejné prostranství a budovu radnice.

Stránky lidi, kteří se snaží propagovat svobodu fotografů a napadají stanovisko vydané ministerstvem ve Velké Británii a předaném do obou komor britského parlamentu. 

Pro zviditelnění tohoto problému se skupina aktivistů sešla přímo před radnicí, aby v den Světového dne svobody tisku (World Press Freedom Day) ukázali na absurdnost ochrany veřejných budov před fotografy - amatéry. Celá aktivita je podporována britskou národní unií fotožurnalistů.

Další setkání Canonklubu spojené tentokrát s promítáním dvou expedic do Číny a Toskánska jsme svolali na 23. března. V centru Prahy jsme v klubovně Kondorů probrali samozřejmě spoustu fotografických témat, redakce zapůjčila dva objektivy, které jsme testovali v minulosti TOKINA 35 mm AT-X PRO DX pro čip APS-C a dále SIGMA APO 70-200mm F2.8 EX DG OS HSM. Promítaní se týkalo zejména obou velice navzájem vzdálených míst, nám bližšího Toskánska a pak asijské Číny, kde Roman Dvořák cestoval loni v létě se svým EOS 7D, kdy jej používal jako fotoaparát a také jako kameru. Hezké video si můžete pustit přímo z této stránky, případně větší video z další stránky.

Letiště v Kathmandu je docela nepatrná budova a zvláštní atmosféra klidu, která tady panuje, se ani nepodobá ruchu letištních prostor. Na runwayi sedí letadla a letadélka, žádní giganti. Nepálci jsou zvyklí cestovat letadly tak, jako my autobusem, a do Kathmandu denně přilétají obchodníci z celého světa a samozřejmě spousta turistů na treky a za poznáním. Projdete nutnými celními procedurami, celník se zeptá, kde budete v Kathmandu bydlet a před letištěm už jen počkáte na delegáta z cestovní kanceláře. Usměvavý bratr Govindy nám připadal jako starý známý, ačkoliv jsme ho viděli poprvé. Nasedli jsme do taxíku z roku raz dva a hurá do města.

Už se vám to také stalo, že spěcháváte stejnou cestou kolem něčeho zajímavého a zdá se vám, že to přece dávno znáte a není tedy potřeba se ani zastavit? Takhle nějak jsme několikrát míjeli krámek na Kampě – prodejní galerii loutek Pavla Truhláře. Až jednou - s fotoaparátem přes rameno - jsme si řekli, že jsme tady vlastně nikdy uvnitř nebyli.

Loutky visely všude a bylo na co se dívat. Postavičky všeho druhu. Různorodost jejich provedení, ale hlavně to, jak v nás během chvíle dokázaly evokovat pohádkový, a snad až nadsmyslově tajemný svět, nás přivedlo na myšlenku navštívit pana Truhláře osobně.

V podkrovním ateliéru s dílnou nás uvítala atmosféra mistrovství. Otevřít nám přišel jasnooký Honza s hlavou zdredovanou, a bylo jasné, že tenhle „tovaryš“ je určitě výtvarník. Pan Pavel Truhlář zvedl své dlouhonohé tělo od stolu, nad kterým visel sám anděl strážný a zpoza brýlí se na nás usmály jeho zkoumavé, trochu unavené oči - „Vítejte“.

Fotoexpedice na Sněžku spojená s výukou focení krajiny, vhodné expozice, makra, používání polarizačních a šedých filtrů a blesku ve venkovním prostřední se v sobotu 2. října vydařila také díky skvělému počasí, které nám letos opravdu přálo; a hřálo.

Slunce na horách v tomto podzimním období roku - těsně před tím, než je pokryje sníh - je hřejivé, ale ostrý studený vítr již dává znát, že se hory chystají na zimní čas. Sněžka se nám odhalila již po ránu po prvním výstupu na severní svahy Severky a dále před příchodem na Chalupu na Rozcestí (1350 m. n. m.) a samozřejmě po překonání břebene k Luční boudě (1536 m. n. m.) pak výhled na Sněžku až k jejímu překonání... A k tomu focení, zkoušení, testů a zkoumání výsledků.