Josef Husák v Leica Gallery vystavuje Skryté divy Prahy

Výstava Skryté divy města představuje práci Josefa Husáka v Leica Gallery, který se dlouhodobě zaměřuje na každodennost pražských ulic. I když vychází z obyčejných situací, dokáže v nich najít jemné významy a vizuální momenty, které člověk běžně přehlédne.

Výstava ukazuje, jak zcela běžné okolnosti mohou odkrývat vlastní poetiku, pokud se na ně díváme dostatečně pozorně.

Jeho vizualizace má vždycky více rovin, není to prostě šokující záběr na feťáka na lavičce, ale spíše dvě a více událostí spřažených s normálním člověkem. Událost a lidi tak jeho fotografie spojují, ale přitom jemně a citlivě.

Ačkoliv se v souboru objevují snímky z Paříže či Berlína, těžištěm zůstává Praha. Husák jako rodák „odkojený Vltavou“ vnímá město jako své přirozené prostředí a v jeho ulicích hledá momenty, které v každodenním shonu často přehlížíme.

Husákův rukopis se vymyká běžné reportáži; jde o takzvaný subjektivní dokument, kde autor neusiluje o suchý popis reality, ale o zachycení její atmosféry a skrytých významů. Jeho fotografie jsou typické jemným humorem a vizuálními kontrasty. Často využívá vícevrstevnaté kompozice, v nichž se v jednom záběru potkávají zdánlivě nesouvisející děje a lidé. Tím vtahuje diváka do hry – nutí nás hledat souvislosti, zapojit fantazii a domýšlet si příběhy, které se odehrávají v „zákulisí“ velkých dějin.

Na detailu záleží

Husákovy snímky fungují díky nečekaným vztahům mezi lidmi, prostředím a drobnými detaily. Neusiluje o jednoznačný dokument nebo příběh — spíše nechává děj plynout a vytváří obrazy, které je potřeba číst postupně. Místo dramatu volí jemnost, místo exprese soustředěné pozorování. Divák tak má možnost objevovat významy ukryté v klidných, nenápadných okamžicích.

Jak mi řekl večer před vernisáží: “Nedělám desítky fotek, jen pár, takže musím trefit do toho správného momentu.”. Jeho časování občas vyráží dech, protože je perfektní; a to fotí také na film!

Praha pro něj není jen prostředí, ale dlouhodobý zdroj inspirace. Fotografuje tu nepřetržitě od 80. let a jeho práce tak nabízí pozoruhodný průřez proměnami města i jeho rytmu. I když fotil i v jiných metropolích, pražské ulice pro něj mají osobní kouzlo — zná jejich tempo, náladu i přirozenou nepředvídatelnost, což se v jeho fotografiích jasně odráží.

V kontextu street fotografie se velice blíží Františkovi Dostálovi. Jeho tvorba je někde mezi českou dokumentární tradicí a současným pozorovatelským stylem.

Josef Husák, autor výstavy

Husák je ale jemnější a lidštější

Na rozdíl od zahraničních autorů, jako jsou Martin Parr či Bruce Gilden, kteří pracují s ironií či konfrontací, a mnohdy až drsnou realitou, se Husák drží jemnějšího, lidského tónu. Česká scéna však nabízí i dravější polohu — například Kevin V Ton pracuje s mnohem intenzivnější estetikou, kontrastem světel a energií velkoměstského pohybu. Oproti tomu Husák zachycuje spíše tichá setkání a přirozené vztahy mezi lidmi a prostředím. Společně ukazují, jak široké a různorodé může být pojetí street fotografie v českém prostředí.

Zajímavostí autorova životopisu je, že ačkoliv se třicet let živil jako profesionální fotograf se zaměřením na architekturu, jeho volná tvorba vznikala spíše jako forma osobní relaxace. S fotoaparátem v ruce vyrážel do ulic i po práci, aby zachytil to, co sám nazývá „obyčejným životem“. Právě tato civilnost a absence snahy za každou cenu šokovat dává jeho fotkám punc upřímnosti. Není divu, že byl členem skupiny Město a má blízko k humanistickému pojetí fotografie, která hledá krásu v banalitě.

Velice symatické je, že zatímco ostatní autoři z 80. let už mnohdy 20 let nic nepublikovali, Husák přinesl do Leica Gallery fotografie také z posledních 5 let. A to nebývá obvyklé, protože autorova stálá aktivita se v měnícím prostředí pražských ulic musí rychle proměňovat, aby respektovala právě změny ulice.

Výstava v Leica Gallery potrvá do ledna 2026

Kurátoři Tomáš Vocelka, Dušan Veselý, Jaroslav Kučera a autor