Zpravodajství z prvního setkání Canonklubu na Slapech

Prvního setkání na Slapech jsem se nakonec účastnil. Nakonec a naštěstí, protože jsem si uvědomil, jak moc mám rád svou digitální zrcadlovku a jak bych se za nic na světě nechtěl vrátit zpátky do slajdového světa fotografie. Jisté kouzlo to má, ovšem, kdo by o to trápení s barvami a skenerem stál?

Tak pěkně po pořádku. Na setkání Canonklubu se mi nakonec podařilo vyrazit, ovšem má cesta byla okořeněna tím, že na fotografické setkání jsem dorazil bez fotoaparátu. Martin Kamín mi ze svých místních – skoro nekonečných zdrojů - vylovil starý jednorázový fotoaparát Kodak, takže se má sobota 27. 2. měla odvíjet pouze od kreativních možností s kompozicí. Snad ty fotoaparáty znáte. Jsou to plastové obaly, v lepším případě s bleskem, s běžným filmem (tady Kodak ASA 800) s 27 okýnky. Koupíte je všude, na nádražích a obchodech, nebo je najdete ve výprodeji za 50 Kč jako Martin. Pár fotoaparátů jsem tedy dostal jako svou fotografickou výbavu.

První část našeho fotovýletu byla věnována Máji. Tento kopec blízko obce Teletín je známá vyhlídka na esíčko Vltavy, která se tudy ubírá ze slapské přehrady směrem na jih k Štěchovické hrázi. Točí se jako had a z Máje vidíte pod sebou krásné „U“, jak se řeka otírá o vysoké skály, které ji lemují.  Máj je místo, kde se v létě sejde i několik skupin výletníků, já jsem z ní fotky nepořídil, ale výlet sem stojí za to. Místní tvrdí, že časně z rána se na jaře a na podzim vytvoří dole na Vltavě mlhy a člověk si pak může připadat jako na horách při inverzi, nebo jako pták. Dole mlha, nad hlavou jen modré nebe.

Výlet pak po návratu do Teletína pokračoval na slapskou přehradu vybudovanou v 50. letech. Vodní dílo na Vltavě zastavilo každoroční povodně na Vltavě, postavil jej člověk, ale stejný člověk udělal v roce 2002 chybu a význam tohoto díla zcela popřel. Když si pominu, že se jedná o zásadní změnu a zásah do krajiny stále jsou přehrady významným fotografickým objektem, spíše pro industriální fotografii: jeřáby, kovové díly, pouliční osvětlení, šrouby zvedající zábrany, žebrování hráze, silnice na hrázi, samotná hráz - nejlépe s burácející vodou, jemné vrnění hráze, když se uvnitř vrtí ty 4metrové turbíny. To všechno přidalo na atmosféře při focení tohoto úžasného lidského díla.

Nejlépe je, když se vám podaří dostat pod samotnou hráz. Přímo k ní je přístup zakázán, ale některým jedincům s malinkatou výbavou se podařilo dostat se až na úroveň hladiny řeky pod hrází. Místní personál nám v rámci své „moci“ zakázal vstoupit kamkoliv blíže, tak jsme museli využit svého práva, co není zakázáno, je povoleno, tak jsme obešli některé ploty, které nebránily ve vstupu na místa s nejlepším výhledem k hrázi.

K samotným fotografiím. Počasí přálo, takže modrá obloha, krásné sluníčko. Někteří by vyvažovali bílou, já jsem byl postaven do role fotografa plného očekávání, protože při každém stisknutí spouště jsem si uvědomoval, že výsledek může být jakýkoliv, klidně i žádný. Oba jednorázové fotoaparáty měly rok prošlou lhůtu, takže jsem po akci s obavami odnášel oba 27 snímkové filmy do labu s tím, že z toho nakonec nic nebude. Pokud si myslíte, že nafotit 54 snímků na takové akci je málo, chci vás ujistit, že to tak není, pokud totiž filmy musíte donést do labu, naskenovat, upravit, pak je i 5-6 fotek docela pracná záležitost.

Ukázalo se, že mé obavy jsou liché. Film splnil svou roli docela obstojně. Následovalo dlouhé vybírání a skenování na skeneru NIKON Coolscan IV ED. Největší čas zabrala úprava barevnosti, protože film byl posunu spíše do červena, takže jsme na to použili redakční grafický a fotografický monitor EIZO ColorEdge CG243W. Stejně je ale výsledné barevné vyznění věcí vkusu každého.

Moje cesta za prvním fotografickým setkáním členů stále se rozrůstajícího Canonklubu byla pro mě přínosem, protože jsem se upevnil v myšlence, že na film fotografovat opravdu nechci, když to může být někdy zajímavá výzva. Oba jednorázové fotoaparáty jsme odložili do archivu a snad se na ně někdy dostane řada, při vyjímání filmů jsme je nepoškodili, takže se stále dají používat. Všechny skeny jsem nechal v původním ořezu, které myslím dávají fotografiím zajímavý techno-nádech.

Podle informací od ostatních členů se připravuje letní fotoexpedice na Sněžku, tak se máme na co těšit.