Poprvé na Dakar s Canonem

Samurais tým nabídl Františkovi Krtilovi možnost fotit pro tým dakarský závod. Frantu jsem odchytil po chřipce, tak jsme raději počkali dva dny, aby v průběhu neztratil hlas a mohl se s vámi podělit o zážitky z tohoto závodu z pohledu fotografa.

Něco o závodu DAKAR

Rallye Dakar 2025 se uskutečnil od 3. do 17. ledna v Saúdské Arábii. Zahrnoval 12 etap s celkovou délkou přes 7 000 km, včetně 48hodinové chrono etapy o délce téměř 1 000 km. Novinkou byly hromadné starty a pět etap s oddělenými trasami pro motocykly a automobily, což mělo zvýšit bezpečnost závodníků. Závod začal v Biše a vedl přes různorodý terén až do Šubajtahu.

Františka najdete na Facebooku.

Asi jsi Františku neměl moc zkušeností s pískem nebo prostředím, které tam bylo. Jaké jsi měl představy a co se z toho naplnilo?

Vůbec žádné.  Já jsem se docela bál. Samozřejmě jsem si na netu našel všechny informace, poptal se známých nebo mi poradil Petr Lusk.

Jak je to na místě s barvami a vůbec cloněním?

Je tam úplně jiný světlo, musel jsem si rychle zvyknout a spíše clonit (rozuměj podexponovávat, poznámka Martina), abych se maximálně vyhnul přepalům. To světlo je úplně jiný než tady v Evropě, je rychle na obloze a je více nad hlavou. Ale obecně, je to tam lepší.

A jak s komponováním? Nemáš tam asi moc rušivých elementů... Nejsou tam domy, stromy, lidi, ale duny a písek. Pomáhá to?

No to jo, jenom se musíš dobře rozhlížet, hledat kudy plusminus pojede auto a hlídat si hezké pozadí. Prostě stejně chceš mít lepší fotky než ostatní, takže si musíš dost hlídat kompozici a snažíš se přinést něco navíc.

Aby to nebylo o focení jenom auta na písku. Nejde fotit bezhlavě. Po příjezdu na místo se musíš rozhodnout, jak chceš fotit, vybrat si pozadí, najít to správné místo, aby to bylo co nejhezčí.

Někdo tvrdil, že cvaká dost fotek a pak si vybírá. Takhle já nefotím. Raději si počkám, udělám na R5 (Canon EOS R5) na express kartu... Já tam používal rychlou express kartu aspoň 512 GB. Můžeš tam udělat klidně tisíc fotek za hodinu.

Kreativně na DAKAR

Jak jsi tvořil kreativně, je tam šance se trošku pustit do složitějších tvůrčích věcí?

Jo to jo. Zkoušel jsem hodně panning, ale to není jako okruhy. Tam můžeš očekávat, kudy to auto nebo motorka pojede, ale tam? Na okruhu dám čas 1/200 a z panningu vyjde 25 fotek a vyberu jednu a ta je super.

Tam je to jiný. Auta jezdí různě a hlavně pomaleji, takže musím fotit na 1/3 sekundy. To je úplně jiná práce. A navíc musím mnohem více držet ten pohyb. Držet rovně foťák a jen se otáčet v pase, aby jsi udržel rovinu.

Jaký technický problém tam byl pro tebe největší?

No jasně. Písek. Nejde jen o něj, ale jak jsi se dostal do blbýho místa, tak se tam mohl udělat vír a v té rychlosti to neskutečně sekalo do obličeje, lítá to do očí. Takže při focení pořád brýle na očích.

Každopádně se musíš o sebe více start, furt pití s sebou, vysoký boty, to všechno tě nesmí zdržovat, protože se sedneš někde na dunu a hned kolem tebe proletí auta, a ty nic nevyfotíš protože si vysypáváš právě písek z bot.

Na tohle všechno se musíš připravit pořádně, protože každou vteřinu se něco děje a ty musíš tam stát s foťákem v ruce připravenej.

EOS R7 a EOS R5

Tak, a na co jsi fotil?

Měl jsem dvě R5 a jednu R7 s 300mm sklem.

Takže jsi na R7 měl vlastně díky cropu 450 mm, že?

Přesně tak. NA R5 jsem měl 70-200 a na druhé širokáč. Takže, když se auto přibližovalo, jel jsem na R7, pak R5 se 70-200 a pak širokáč. Měl jsem za pasem sponu, na tom jeden foťák a pak dva na kšíru. Ale na konci už jsem fotil jenom na dva foťáky, protože jsem byl tam unavený z toho všeho, že stejně už fotíš jen z povinnosti.

Jak dlouho jste tam byli?

Odlétali jsme 28. prosince a vraceli se 22. ledna, ale my už stejně byli už na začátku prosince odvézt auta do Barcelony do přístavu, kde se musí předat a odbavit na loď, pak jsme se vrátili domů a nakonec letěli toho 28. Tu přejímku jsem fotil taky.

Když jsme auta přebírali v Arábii, museli jsme protrpět několik hodin ve vedru a pak nás ještě čekala 500km trasa na první bivak.

Jak hodně jsi fotil moto a jak hodně to okolo? Byl nějaký prostor na reportáž?

Ano, byla tam taky čistě reportážní fotografie – zachycení okamžiků během cesty. Fotili jsme nalodění, pokračování trasy, situace na cestách, tankování na čerpacích stanicích, lidi kolem nás… Zkrátka bylo možné zachytit úplně všechno, včetně jídla, servisu a dalších momentů.
Celé to bylo dokumentováno pro tým Samurais, aby měli přehled o průběhu cesty – co se stalo, co se pokazilo a jak všechno dopadlo. Naše auta byla perfektně připravená díky Jirkovi Vodlíčkovi, který je nejen skvělý fotograf, ale i výborný automechanik. Fotografické auto nám nachystal Kuba, který ho i řídil.
Jako fotografové jsme měli speciální vůz, kterým jsme přejížděli mezi jednotlivými lokacemi a dokumentovali celou expedici.

Jaký jsme měli denní režim?

Každý den jsme vstávali už ve 4 ráno, rychle běželi do jídelny, která byla kilometr daleko – taková ranní rozcvička. Snídaně byla vždy stejná, míchaná vajíčka jsem už později ani nejedl, raději jsem si vzal banány, jablka a pár limonád do zásoby. Pak jsme vyrazili na trasu, našli si ideální místo pro focení a čekali na projíždějící auta. Navigaci jsme měli díky tripinám, které označovaly nejlepší fotopointy – skoky, zatáčky nebo místa, kde lítalo bahno a písek. Etapy byly různě dlouhé, někdy 700 km, jindy jen 30, ale terén byl vždy extrémně náročný – kamení, duny, lávová pole. Na trase jsme si našli vhodné místo na focení a čekali na projíždějící vozidla. Někdy jely kamiony, osobní auta a motorky pohromadě, jindy startovaly odděleně podle etap.

Prodění v písku

A jak jsi hledal kompozice? Jak jsi to uběhal?

Nejtěžší bylo najít správné místo proti světlu a zároveň se přesouvat v náročném terénu pouště. Neustále foukal písek, takže bylo nutné pravidelně čistit objektivy a chránit techniku filtry a maskovací páskou. Přesuny v dunách byly vyčerpávající – když jsi viděl v dálce skvělý fotopoint, musel ses tam za každou cenu dostat. Často to znamenalo plahočit se několik kilometrů v sypkém písku s těžkou výbavou na zádech. A pak zpátky k autu, což bylo snad ještě horší.

Co dalšího z fototechniky jsi měl?

V pouštních podmínkách nebylo možné používat objektivy s vysouvacími členy, proto jsem volil skla s interním ostřením. Nejčastěji jsem používal 70–200 mm a 16–35 mm, které skvěle zvládaly prach a náročné podmínky. K tomu jsem měl i RF 35 mm f/1.8, což je lehký, ostrý a kompaktní objektiv, který výborně nahradil těžší Sigmu. Na makro snímky byl skvělý, stačilo si lehnout a fotit detaily. Teď přemýšlím o koupi 85 mm f/2, která je ostrá, lehká a ideální i na portréty.

A focení kromě aut? Kolik jsi toho vlastně nafotil?

Nejčastěji jsem fotil s objektivem 70-200 mm, který je univerzální a ideální na akční záběry. Celkem jsem nafotil 14 800 snímků během 10 etap, což byl obrovský objem materiálu. Na každé etapě projelo spousta aut a chtěl jsem mít každý zajímavý moment. Po dni jsem snímky přímo ve foťáku většinou nemazal, ale při panningu jsem občas promazal nepovedené záběry.

Tak a teď, co zálohy? Co karty? Kam jsi to ukládal?

Během 10 etap jsem nafotil 14 800 snímků, což znamenalo obrovskou spotřebu paměťových karet. Fotil jsem výhradně do RAWu, takže soubory byly velké – například u R5 měla jedna fotka kolem 40 MB. Nejčastěji jsem používal Canon R7 a R5, kde R7 zvládala 30 snímků za sekundu a R5 něco méně, ale s vyšší kvalitou. Karty se zaplňovaly rychle, takže jsem musel pečlivě vybírat nejlepší snímky a nechat dostatek místa na další dny. Přesto jsem si domů přivezl přibližně 5000 použitelných fotek, zbytek byly duplicity nebo méně povedené záběry. Výběr nejlepšího skoku auta znamenal smazat tři podobné snímky a nechat jen jeden. Celková data jsem pak zálohoval na 2TB externí SSD disk, jehož přenos doma na NAS trval přes 4,5 hodiny. Objem dat byl tak velký, že jsem musel plánovat, kdy a kde budu mít čas na zálohování a třídění.

Kromě moto věcí, byl čas třeba na okolí? Lidi?

Focení lidí během závodu bylo převážně reportážní, bez možnosti je aranžovat. Na startu závodu bylo možné zachytit závodníky v klidnější atmosféře, ale během akce šlo hlavně o dynamické momenty. Místní obyvatelé v Saúdské Arábii se fotili rádi, často přijížděli s prapory a chtěli být součástí dění. Bylo ale důležité respektovat místní zvyky – například fotografování žen bylo přísně zakázáno. Někteří místní nás sami zastavovali uprostřed pouště, aby se s námi mohli vyfotit. Byli neuvěřitelně přátelští, což dělalo focení mimo závod ještě zajímavějším. Při dokumentování lidí bylo klíčové zachytit jejich emoce a propojení s prostředím. Nejlepší záběry vznikaly tam, kde se mísila radost, adrenalin a místní kultura.

Fotoaparáty jako Canon R5 jsou dobře utěsněné a nic se do nich nedostane, ale R7 už je o třídu níž a kolečka na ní začínají křupat. Po akci jde všechno do servisu na údržbu, kde chlapi dostanou jasný úkol: „Vezměte si to a udělejte z toho zase foťáky.“

Pro ne R3?

Proč sis nezval R3 s sebou?

R3 by se na tyhle podmínky hodila líp, ale když už jsem se s R5 a R7 naučil pořádně fotit, nechce se mi je hned měnit za novější model.

Co baterie a dobíjení?

Během závodu jsem baterie dobíjel pomocí velké powerbanky s kapacitou 40 000 mAh, kterou jsem používal i na telefony a další zařízení. V bivaku byla centrála, takže stačilo powerbanku připojit a za půl hodiny byla zase plná. V autě jsme měli nabíječky na USB-C a speciální nabíječku na tři baterky najednou. Během přesunů dlouhých stovky kilometrů se tak všechno stihlo dobít. Na konci dne bylo vždy důležité, aby byla technika připravená na další etapu.

No a když jsi měl R7 a R5 v ruce hned vedle sebe, co bylo lepší?

U R7 se mi občas stávalo, že jsem musel dvakrát zmáčknout spoušť, než vůbec naskočila, což mě docela štvalo. Nevím proč, foťák je relativně nový, ale občas se trochu zasekával. R5 je proti tomu naprosto spolehlivá – ostření, sledování objektů i reakce foťáku jsou bezchybné. Na dlouhé ohniskové vzdálenosti mi ale R7 vyhovovala, její výstup mi na krajinu připadal trochu jemnější. Přesto není tak robustní jako R5, která působí pevněji a lépe sedí v ruce. R7 vedle ní vypadá spíš jako lehké chrastítko, kterému chybí pořádná hmotnost. Na druhou stranu, když jde o dosah a menší rozměry, tak má své výhody. Jen bych si přál, aby byla stejně spolehlivá jako R5.

Tak děkuji ti za rozhovor

Martin Kamín