Jak jsem poprvé fotil Venuši přes svářečské brýle

Na fotografování Venuše jsme vás sezvali v tomto článku. Pro mnohé - a mě také - byla tato událost významná ve smyslu její neopakovatelnosti, ale také, protože jsem poprvé chtěl pořídit fotografie vesmírného tělesa... No dobře, Měsíc jsme fotili asi všichni, ale já měl tentokrát větší ambice. Nemůžu samozřejmě konkurovat NASA a jejich teleskopům, takže jsem si alespoň chtěl vyzkoušet některé praktické návyky při focení Slunce, a v tomto případě přechod Venuše přes Slunce. Odborných článků máme na klubech víc než dost, tak bych se rád podělil o své prvního fotografické zkušenosti.

A tak jsem se vydal za sousedem strojařem pro nic menšího než svářečské sklo. Bude se hodit. Takové to, co přes něj skoro není vidět a používá se na kukle při svařování. V domnění, že je to sklo jako každé jiné jsem si odnášel "ideální neutrální šedý filtr". Na konec se ovšem ukázalo, že to není filtr, že není ideální, že není ani neutrální a že se vlastně vůbec nedá použít.

Ranní vstávání, jak jsme je vyhlásili na klubech, není pro mě nic tak cizího, brzký budíček máme na expedicích v Toskánsku, Českém Švýcarsku nebo všude jinde, kde se touláme se stativy a fotoaparáty. 4:45 jsem stál na domluveném místě na severovýchodní straně kopce blízko Prahy a čekal, až se Země natočí tím správným směrem.

Vzal jsem si běžný stativ a co nejdelší pevné sklo, se kterým mám v protisvětle dobré zkušenosti z focení v Toskánsku. A tak v mé batohu tentokrát přistála sestava Canonu 5D Mark I, EF 400 mm f/5.6 L USM, konvertory KENKO C-AF 1.5x TELEPLUS MC DG, který sice trpí silnou vinětací, ale na rozdíl od firemního extenderu EF 1.4x II s ním lze ostřit. Na EOS 5D jsem se tak měl dostat na nějakých 600 mm. Počítal jsem, že Slunce bude těšně nad obzorem stále pronikat větší vrstvou atmosféry, ale ta je zase rozvrstvená, takže po východu pořídím jen základní snímky, ale později, až se celý kotouč objeví výše nad obzorem, přijdou ty správné okamžiky.

Mezitím pořídíte spoustu jiných fotografií

Abych byl schopen Slunce fotografovat přímo, musel jsem stáhnout pomocí šedých filtrů světlo padající do objektivu. Vzal jsem s sebou z redakce CanonClubu 77mm neutrální šedý HOYA HMC multicoated ND2 a pro jistotu 67mm HOYA PRO1 Digital ND4. K tomu také neutrální šedý ale předchodový hard 0.9 od COKIN - používám je bez nástavce.

Stativ jsem pevně ukotvil, abych zamezil roztřesení sestavy a standardně exponovat s předsklopeným zrcátkem. Na sestavě 600 mm už je patrný i závan větru kolem stativu, nebo - jak jsem se přesvědčil na Islandu - to, že se po skořepinovém podkladu pohybuje jiných fotograf.

Následující snímky jsou pořízeny těsně po výhodu a také přes svářečské nekvalitní sklo, takže trpí buď rozbitou kresbou zapříčiněnou průchodem světla přes různé vrstvy atmosféry nebo špatnou kvalitou skla - tonálně to házelo celé do zelena.

Záhy se ukázalo, že svářečské sklo má snad densitu 1000, protože jsem se po výhodu Slunce pohyboval při jeho použití v časech kolem 1/180 a cloně 5.6, ale to byl teprve začátek. První pokusy se svářečským sklem mi ukázaly, že jeho fotografické vlastnosti hodně přecenil. Nejdříve jsem si myslel, že celá sestava neostří nebo ostří jinam, takže jsem raději přepnul do manuálu a zaostříl na hranu Slunce. Samozřejmě se nic nezměnilo. Výsledky byly žalostné. Donutilo mě to přehodnotit význam této "hrubé síly", začal jsem tedy postupně vytahovat všechny skutečné fotografické filtry, které jsem měl po ruce.

Svářečské sklo není neutrální, není homogenní a vlastně se nadalo vůbec použít.