Jak jde dohromady cestování na motorce a zrcadlovka?

Když se k zálibě v cestování na motorce přidal zájem zachytit něco z prozkoumaných krajů, bylo potřeba tyto dvě aktivity skloubit. Taková kombinace lehké sportovní motorky a digitální zrcadlovky s příslušenstvím může být poměrně složitá, hlavně z hlediska prostoru a bezpečnosti. Na delší motoexpedici rozhodně není možné vyrazit s oblíbeným fotobatohem na zádech. Jednak proto, že vás při rychlém dálničním přesunu bude aerodynamický odpor sundávat ze sedla, pokud batoh úplně neuletí, a také proto, že vás po pár dnech bude bolet úplně všechno. Co všechno tedy musíte vláčet s sebou a jak výbavu sbalit na motorku? A jak se vyhnout nebo připravit na remcání motorkářských společníků? Inspirujte se z mých zkušeností a zážitků z cest po slunné Itálii, až příliš slunné Francii, pohodovém Slovinsku či studeném Norsku.

Buell XB12S Lightning je poměrně neobvyklá, kompaktní motorka, kde je poněkud problém s místem, takže i lékárničku vozí všichni po kapsách. S sebou jsem od pradávna vozil zrcadlovku Olympus E-500 se dvěma setovými objektivy v přepočtu 28-90 a 80-300mm. Jiných skel nemaje, chybělo mi často ještě kratší ohnisko na snímky, které jsem si uměl představit úzkých uličkách italských vesniček nebo přístavech s řadami barevných lodí. Často fotím večer i v noci, takže jsem k tmavému objektivu a nejvyšší použitelné hodnotě ISO 100 vozil i systémový blesk FL36. Jako záložní přístroj pak Canon PowerShot G9. Celkem tedy zhruba dvě kila základní výbavy, místo jednoduchého turistického foťáčku do kapsy. Na delší cesty bylo potřeba přibalit další fotografické drobnosti, nutnou kabeláž a nabíječky včetně malého měniče napětí 12-230V od Whitenergy, pokud nebylo více dní v plánu žádné ubytování a tedy zásuvka. Fotek obvykle přivezu tisíce, na což se před lety ekonomicky vyplatila 80 GB fotobanka se čtečkami na všechny typy karet a vlastním akumulátorem. Navrch ještě stativ Velbon Ultra Luxi M s hlavou PHD-41Q pro jeho minimální váhu (1,26kg) a skladnost (34,5cm).  

Jezdit s batohem na zádech není nic pohodlného, takže jsem použil takzvaný „nádržbágl“ s molitanovou výplní, vyřezanou podle jednotlivých kusů techniky. Molitan pohlcoval vibrace a umístění brašny na nádrži je potenciálně nejbezpečnější místo, pokud se motorka bude válet po zemi. Stativ cestoval v sedlových brašnách, už tak nacpaných k prasknutí.

S takovou výbavou jsem projel horská sedla Alp, zamiloval si slunné Toskánsko a jeho pohádkové scenérie, naučil se odvážného stylu jízdy pilotů všemožných skútrů v Římě, objevil úchvatné výhledy z vrcholků San Marina a prozkoumal turisty narvané Benátky. Další rok se mnou foto výbava putovala po malebné oblasti plné vůní a levandulové modři, Provence. A pak znovu Toskánsko se svým údolím Val d'Orcia, jenž je i v seznamu UNESCO zapsáno jako nezaměnitelná, oku lahodící krajina s pláněmi, z nichž vystupují kuželovité kopce s hrady na jejich vrcholcích, a která inspirovala už mnoho umělců...

Na takových místech neodolám a stavím každou chvíli pro fotku, takže zrcadlovka s krátkým objektivem na krajiny musí být snadno a rychle dostupná. Obvykle mám trvale nasazený polarizační filtr, neboť se jezdí, když je hezky a filtr tedy zpravidla dodá scéně na barevnosti. Spolucestující motorkáři obvykle takové zdržování neocení, protože když se nejede, v oblečení se všemi těmi chrániči je v létě na jihu pekelně horko. Letní cestu kolem kaňonu Verdon jsem jel už jen v teniskách, lehkých kalhotách s prořezanými větracími otvory, krátkém tričku a otevřené helmě. Zkrátka nebylo už co sundávat a cokoli s chrániči, tedy jediné motorkářovo relativní bezpečí,bylo přivázané za mnou. V jedné vesničce jsem potkal teploměr, který ukazoval 37 stupňů a hned mi bylo ještě hůře. Zastavil jsem u krajnice a vylezl na okraj skály, kde byl aspoň trochu cítit chladivý vítr. Grand Canyon du Verdon v celé své nádheře a rozlehlosti byl v tu chvíli pode mnou a já se škrábal zase zpátky pro foťák... 

Ani motorkáři netráví celou dovolenou v sedle. Zavazadlo s foťáky (a vším cenným příslušenstvím, hlavně plnou fotobankou!) tedy musí jít z motorky snadno sundat a odnést na jednom rameni, protože procházet celý den třeba Monte Carlo, se strachem o věci zanechané na motorce, není nic příjemného. Vzpomínám si, jak mě znervózňovaly dvě postavy podezřele nalepené u motorky, když jsem v jednu ráno trpělivě postával nedaleko, za foťákem u římského Kolosea. Nakonec mi to nedalo a s bojovně napřaženým stativem se na ně vypravil. Vyklubali se z nich jen maďarští příznivci značky, pro které byl můj stroj „na živo“ neviděnou raritou.

Později jsem vybavil stroj dvěma pevnými kufry, takže foťáky se už vozily v relativním bezpečí a v obyčejné foto brašně. Nevýhodou zůstává fakt, že tím přijdete o celý kufr zavazadel, takže ostatní bikeři, kteří fotí na telefon nebo kompakt schovaný v kapse, nechápou, že se nemůžete na delší cestu pořádně na motorku vůbec sbalit. Se zrcadlovkou zamčenou v kufru a ještě zavřenou v brašně se také se výrazně zhoršilo zdržování ostatních. Každá taková fotka z cesty zabere spoustu času. Kopnu stojánek, slezu z motorky, sundám helmu, odemknu kufr, otevřu brašnu… a v tu chvíli už se nedá vydržet v zapnuté bundě. Takže položit foťák tak, aby nespadl, sundat bundu... Ano, to ještě nepřišel na řadu stativ.

Takže po těchto zkušenostech jsem Slovinskem a Chorvatskem projížděl na motorce sám se svými foťáky a hlavně klidem – jaký si fotografování vyžaduje - k nezaplacení. Předlouho jsem procházel vinicemi u slovinského Jeruzaléma, měnil objektivy a hrál si s perspektivou a hloubkou ostrosti. Jarní slunce ještě tolik nepálilo a kolem sem tam projel jen zbloudilý traktor. V tom všeobjímajícím klidu a míru jsem se natáhl do trávy a koukal na úžasnou modř oblohy, která ani nepotřebovala polarizák. V tu chvíli na kopec s námahou připrděl starší pán na mopedu a bez úspěchu se pokoušel se mnou dát do řeči v prapodivném jazyce. Marně.

Nejnáročnější cestou pro mě bylo zatím Norsko. Vypravit se na motorce do země, kde očekáváte častý déšť, zimu, spaní ve stanu a všeobecné motorkářské nepohodlí, vyžaduje už hodně zavazadel – krom jiného - náhradní teplé oblečení, gore-texové boty na lezení po horách, náhradní rukavice a hlavně nepromokavou kombinézu. Každopádně foťák si své místo v kufru obhájil. Když si vzpomenu, jak neskutečné scenérie osamělých červených domků, fjordů, skal, ledovců a vodopádů v Norsku potkáte na každém kilometru (a často je v hledáčku vše v jednom), neumím si cestu bez zrcadlovky vůbec představit.

Letos u mě pravěký Olympus nahradil Canon EOS 5D Mark II, který konečně zvládne zachytit všechny detaily cizích krajů. Na mé cestovatelské focení jsem po dlouhém rozvažování zvolil jako základ 17-40mm, skvělým na krajiny i náladové snímky ve starých vesničkách na azurovém pobřeží. Pro mě je úplně nové a fascinující, co všechno se do záběru na krátkém konci vejde. Dále pak světelnou pevnou padesátku na večerní reportáže z courání městem, kde bych na F1,8 a ISO do čtyř tisíc měl vystačit s rozumným časem. A konečně na detaily a cokoli, kam budu líný dojít, rozsah 70-200mm, což je o třetinu méně, než doposud, ovšem z 21 mpx si zase mohu dovolit ořezávat i polovinu (tedy s „virtuálním crop faktorem“ jsem na 400mm) Když uvážím už jen rozměry slunečních clon, víc skel bych stejně neuvezl. Na cestování by byl ideální širokorozsahový zoom – stále v pohotovosti, jednoduše při ruce, snadno sbalitelný do báglu na nádrž i s clonou. Ale omezovat jím schopnosti foťáku, to by mě mrzelo. 

Další výbava víceméně zůstává. Systémový blesk na večerní přisvětlení, i když jej používám výjimečně a pokud se nevejde, nechte ho doma. Večer je obvykle ve znamení totální únavy a málo kdo je takový blázen, aby se vypravil ještě fotit :-) Náhradní baterie znamená o den či dva více focení bez využití poněkud složitého řešení dobíjení s násobičem napětí – zde je třeba varovat před úplným vybitím baterky v motorce, někde uprostřed norských pustin. A také se vyhnete nutnosti sáhnout z nouze po omezujícím záložním foťáku. Zůstává polarizační filtr na slunné dny a přechodový na kontrastní scény. Zůstává i záložní G9, se kterou se dá pořídit rozumný obrázek tisknutelný na A3 a s předsádkou mohu též používat filtry. Stejně tak stále vybírám nový ultralehký a skladný stativ i větší fotobanku.. Když tak koukám, o kolik je veškerá technika fyzicky větší, napadá mě jen otázka klasika – kam s ním? 

Fotky a cestopisy z mých nejen motorkářských cest naleznete na mém webu.